Svatba mezi horolezci

Tahle svatba byla moje srdcová záležitost. Zase se mi potvrdilo, že se svatební den povede hlavně tehdy, pokud jsou hlavní aktéři úplně v pohodě. A vůbec nezáleží na tom, kolik vlastních dětí se kolem toho motá, jak jsou staré (respektive mladé), že jako nevěsta vůbec netušíte, co uděláte s vlasy či jaké si vezmete náušnice. Pak jdeme všichni dva kilometry po lesní cestě, větvemi probleskuje sluníčko a my se ocitneme na písčitém plácku pod skály, kde ženich zahlásí – tady to bude. Rodiny horolezců, které dosud viseli na laně, slezou dolů a v tichosti ze svých výšin pozorují obřad. Všude panuje klid a naprostá pohoda. Pak večer opustí skály i všichni horolezci z okolí, aby si taky ukousli tu příjemnou svatební atmosféru. A nevěsta visící na laně v zapadajícím slunci byla ta nejtrefnější tečka, jakou jsme si na konec takového dne mohli přát.