Jak může vypadat rodinné focení?
Lifestylová rodinná fotografie má mnoho podob.
Někdy je to procházka po louce nebo v lese, v dlouhých šatech, ideálně při západu slunce, během níž se všichni smějí a objímají.
Někdy je to procházka na místo, které je něčím specifické a ne prvoplánově fotogenické.
A někdy je to autentická reportáž z místa, kde skutečně žijeme a které k rodinným fotkám na první pohled nevybízí.
Vím, že první varianta je nejvíc oblíbená, protože je nejlíbivější.
Vím, že druhá varianta je často zkombinovaná s první, protože ta první je nejlíbivější.
A vím, že té třetí se bojíme proto, že naše životy líbivé často nejsou. Respektive si to myslíme.
Nechci ani jednu variantu zatracovat nebo vyzdvihovat.
Když fotím krásnou rodinu při krásném zapadajícím slunci, je to pro mě jako fotografku focení za odměnu.
Když focením autentickou reportáž toho, jak skutečně žijeme, je to pro mě jako pro člověka focení za odměnu.
Možná se někdy za naše skutečné životy životy trochu stydíme, protože nejsou podle našich představ. A hlavně, s dětmi nic není perfektní a trochu máme pocit, že život ostatních je procházka růžovým sadem v dlouhých šatech při zapadajícím slunci. A s dětmi, které vůbec nezlobí, ale samou láskou by nás snědly.
Tak tady mám pro vás jednu reportáž z místa, kde zapadající slunce dopadá i na oprýskané stěny maringotky, kde se odehrává reálný život. Kde se můžete procházet i v dlouhých šatech, i v zablácených kalužích. Kde děti zlobí stejně často, jako umí být andílky. A věřím, že tomu bude i poté, co maringotku nahradí vysněné bydlení.
Děkuji téhle úžasné rodince za ukázání obou tváří. Obě jsou totiž stejně opravdové. Takové, jako žijeme my všichni.
