Nežijeme v katalogu, žijeme v realitě

Co trápí moje klienty, když je jdu fotit domů? Často si kladou otázku, zda je jejich byt dostatečně fotogenický. Mají vtíravý pocit (jako spoustu lidí), že je zapotřebí bydlet v místnostech jak z katalogu Ikey, aby fotky vypadaly hezky. Možná bezdětné páry, které očekávají příchod prvního potomka, si užívají těhotenské focení doma v idylickém a dokonale uklizeném prostředí. Když jsou už na scéně děti, a především starší sourozenci, takhle idyla jde stranou a nastane tvrdá realita. Poházené hračky na prazvláštních místech, počmárané zdi, špinavé prádlo kupící se nejen v koupelně. A chaos každodenního života.

A i když byt uklidíte, nemůžete se zbavit dojmu, že prostě už není dokonalý. Že stále někde leží předměty, které na fotce nebudou vypadat hezky. Že není ve vašich silách vše uklidit tak, jak byste si představovala, protože je vše rozházené, ještě než přijdu k vám.

Já ale nefotím interiéru do časopisů pro architekty. Fotím skutečné rodiny, jejich nedokonalosti, jejich domovy tak, jak vypadají právě teď. Ještě jsem se nesetkala s bytem, kde by se nedaly vyfotit krásné fotky. Vždycky je to o úhlu pohledu a myslím, že většina lidí je k sobě a k svým domovům zbytečně kritická. Nebuďte takoví i vy. Věřte mi, že lifestylové fotky z míst, kde se cítíte doma, budou mít pro vás jedinečnou atmosféru. Takovou jakou v ateliéru nikdy vykouzlíte.