Jeden den v karanténě

Pokud jste maminka s dětmi doma, asi vás taky rozčilují ty online možnosti, které se díky koronavirové epidemii rozmnožily jak houby po dešti. Zajímavé kurzy, filmy, rozhovory. Sama dobře víte, že máte práce spíš více než méně, zároveň si lámete hlavou, co bude, až karanténa nebude. A proto stojí za to naše tvůrčí duše stále sytit, i když tomu okolnosti nepřejí. Najít umění v naší každodennosti. Hledat inspiraci tam, kde jste ji předtím neviděla.

To je přesně to, co jsem udělala minulý týden. Postavila jsem si před sebe výzvu - zaznamenat Jonášův obyčejný den v karanténě. Výzva je to proto, že jsem nechtěla kvůli focení nic doma měnit. Neudělala jsem speciální úklid. Oblékla jsem ho do oblečení, které mi zrovna přišlo pod ruku. Nevymýšleli jsme kvůli focení speciální aktivity.  Prostě jsem se snažila v našem zcela nesourodém bytě zdokumentovat jeden den co nejvíc autenticky. Zároveň jsem ale chtěla, aby fotky byly zajímavé, a dostatečně vypovídající. Prozkoumala jsem náš byt z nových úhlů, hledala jsem zajímavé světlo a možnost mít v ruce foťák skoro celý den neuvěřitelně probudila mojí kreativitu.

Fotit jsem se rozhodla ráno, když mi Jonáš nadšeně ukazoval suk, který objevil na pelesti naší dřevěné posteli. A ne jeden, ale rovnou tři. To nadšení se nedá popsat slovy. V tu chvíli mě napadlo vyfotit během jednoho dne radosti ročního človíčka, kterého karanténa nechává úplně chladným, ale který objevuje svět, ukazuje nám, co je pro něj důležité a že můžeme mít opravdovou radost z těch nejbanálnějších maličkostí.

Přináším vám několik tipů, které se mi během focení osvědčily:

1.  Hledat dobré světlo

Když jsem celý den chodila s foťákem po bytě, objevila jsem zajímavé světlo tam, kde jste ho předtím neviděla. Zamýšlela jsem se nad tím, který kus nábytku vytváří stín, kam si stoupnout, abych si nestínila sama. Když zrovna vysvitlo sluníčko, zkoušela jsem experimentovat se světlem a svůj objekt nenápadně navigovat tam, kam jsem potřebovala. Měla jsem na to dost času, takže jsem mohla své nápady různě recyklovat.

2.  Být vždy připraven

Jinak to nejde. Měla jsem foťák stále po ruce v místnosti, kde jsme se zrovna pohybovali. Snažila jsem se hledat zajímavé průhledy a perspektivy, fotit shora i zdola, ze všech úhlů i z úrovně dítěte. Ve finále jsem byla překvapená, které snímky mě zaujaly nejvíc – často to byly nápady, u nichž bych to tolik nečekala.

3.  Nastavit správně foťák

Snažila jsem se používat dostatečně vysoký expoziční čas, abych zmrazila pohyb (1/300s a výš). Na focení doma ráda nastavuji nízkou clonu, nejen proto, že pak fotka pro mě víc zajímavější, ale hlavně – rozmaže nepořádek, který jsem nestihla uklidit. Vím, že děti v pohybu jsou nejnáročnější objekty, proto mám nastavené sekvenční snímání a prst na spoušti téměř konstantně. Ano, mám pak plnou kartu fotek, ale také větší šanci, že mi nic neunikne.

4. Hrátky s kompozicí

Ráda si hraju s kompozicí a úhly pohledu. Tohle byla skvělá příležitost, jak potrénovat zlatý řez, nezvyklé perspektivy a ořezy. Snažila jsem se zachytit Jonáše i tak, aby mu nebylo vidět do obličeje, soustředila jsem se na detaily a oblíbené hračky. To byla opravdu zábavná část a trénink k nezaplacení.

5. Černobílá to jistí

Když  máte rudě červené tapety v jednom pokoji tak jako my, víte, že se nikdy nezbavíte červených odlesků v obličeji. Proto je snadnější někdy barvu úplně eliminovat. Myslím si, že černobílá fotkám doma sluší a navádí divákovu pozornost na to, co je opravdu důležité.

6.  A co já

Stále jste tam, maminka, která má všechno po kontrolou. Chtěla jsem se zachytit alespoň na jednom snímku. Těch možností, jak to provést, existuje mnoho. Nakonec jsem zvolila formu selfie, a i když to byl se zrcadlovkou trochu boj, fotka se mi ve finále líbí dost.

Snažila jsem se omezit výběr fotek, a to na 30 snímků. Chtěla jsem, aby fotky měly posloupnost a vytvářely příběh. Protože mi tenhle osobní trénink leckdy otevřel oči, najednou vidím nápady na focení v našem bytě mnohem víc než předtím. Pokud vás fotky inspirují k podobné reportáži, budu ráda. Až tohle všechno skončí, bude svět asi zase trochu jiný, než jsme byli zvyklí. Ale díky tomuhle cvičení budete mít nejen lepší oko, ale především krásné fotky, přesně podle vašeho vkusu a představ. A to se bude hodit vždycky.