Jak a proč jsem přesedlala z Canonu na Sony bezzrcadlovku
Mám nový foťák! Už několik týdnů ho úspěšně testuji a je skvělý. Tak jsem si říkala, že se podělím o mé první dojmy. Spousta fotografů se mě totiž ptala, proč jsem přešla na Sony, jestli jsem zanevřela na Canon a podobně. Vůbec ne. Já značky tolik neřeším. Věděla jsem, že si chci koupit fullframe bezzrcadlovku (dlouhá léta jsem fotila na Canon D6 ) a přišlo mi logické zase sáhnout po Canonu a jejich špičkové nejnovější R6. Má samé skvělé recenze a já už jsem se smířila i s tím, že musím sáhnout hóódně hluboko do kapsy. Už jsem ho dokonce měla v nákupním košíku a zbývalo mi jediné - přikoupit za pár tisíc adaptér na objektivy, protože nové bezzrcadlovky od Canonu mají i jiný bajonet. V rámci celého nákupu to byla zanedbatelná částka, jenže ouha - ten malý kroužek nebyl k sehnání. A to několik měsíců. V tu chvíli by mi nový foťák byl k ničemu, protože jsem si samozřejmě chtěla nechat své původní objektivy. A čekat se mi úplně nechtělo, tak jsem začala pokukovat po alternativě. Sony všichni fotografové chválí už dlouhodobě. Když jsem se na něj podívala do detailu, zjistila jsem, že si můžu také koupit adaptér na Canon objektivy. A pokud si koupím Sony Alpha Aiii, ušetřím 20 tisíc a na výsledných fotkách to pravděpodobně nepoznám.
Tak jsem si řekla, proč ne.
A jak tedy přechod na Sony fullframe bezzrcadlovku vnímám po několika týdnech focení?
No, co vám budu povídat, jsem nadšená. Vyzdvihnu tady pár bodů, které myslím stojí za to zmínit:
Ostření - to je věc, na kterou jsem se těšila nejvíc. Ostření na oči v rodinné fotografii potřebuji jako sůl a ten odpad je skutečně minimální, neuvěřitelné. Mám víc času soustředit se na kompozici a celý příběh fotky a hlavně, zase moc ráda používám moji milovanou clonu f1,4, kterou jsem si zvykla kvůli velkému odpadu tolik nepoužívat.
Displej - Jiné foťáky mají asi displej, který se dá otáčet kolem dokola, tenhle se vyklápí tak trochu, ale já jsem se strašně rychle naučila přes něj fotit. Jsem nadšená, když na něm rovnou vidím, jak výsledná fotka bude vypadat a nestane se mi, že bych fotila při špatném nastavení, pokud člověk rychle změní světelné prostředí. Jediný rozdíl vidím ve focení proti slunci. To přes velký displej fotit nejde, protože člověk nic nevidí, a i v digitálním hledáčku mám pocit, že to není tak realistické, jak jsem byla zvyklá z optického.
Barvy - Canon je známý pro teplé barvy, Sony je zase prý do fialova. No, možná trochu to vnímám při používání presetů, některé nefungují tak dobře a musím je změnit, ale obecně tam žádný zásadní rozdíl příliš nevidím.
Menu - menu v Sony je pro mnohé fotografy důvod, že si na značku nezvyknou. Prý je moc složité. Mně to zase tak komplikované nepřišlo, jednou večer jsem k tomu sedla, pustila nějaká instruktážní videa a nastavila různé funkce na různá tlačítka. Těch tlačítek je tam snad deset, kam si člověk může přiřadit to, co nejčastěji využívá. A to je opravdu praktické.
Časem si třeba oblíbím ještě jiné vychytávky, ale zatím jsem nadmíru spokojená. Je mi jasné, že jak se znám, bych byla spokojená i s novou bezzrcadlovkou od Canonu. Ale mám Sony a rozhodně koupě nelituji. Tady přikládám fotky z jedné krásné komorní svatba, což bylo moje vůbec první oficiální focení, které jsem s novým foťákem absolvovala.
